Příběhy ukrajinských uprchlic a uprchlíků

Jekatěrina: „Už za první republiky tu měli Ukrajinci vzdělávací a kulturní oázu.“

 Bylo mi deset let, když se Česká republika stala mým novým domovem. Byl konec devadesátých let a vnímání Ukrajinců českou společností nebylo zrovna dvakrát pozitivní. V té době se také položily základy pro dlouhodobě rozšířené stereotypy, že z Ukrajiny přichází pouze levná a nízkokvalifikovaná pracovní síla. Povědomí o Ukrajině se omezovalo na Černobyl, Podkarpatskou Rus a Nikolu Šuhaje. A poměrně dlouho se to neměnilo, řekla bych, že mezníkem byla Revoluce důstojnosti v roce 2013, kdy se na Ukrajině začlaly ve velkém strhávat sovětské pomníky, a následná ruská agrese v roce 2014. Přitom máme víc společné minulosti, než si myslíme. 

Málokdo ví, že první velká vlna emigrace z Ukrajiny se odehrála po první světové válce, kdy se rozpadla velká impéria – ruské a rakousko-uherské, a na jejich rozvalinách začalo budování samostatných států. Od 20. let se začínají na českém území usazovat tisíce Ukrajinců, kterým tehdejší československá vláda vyčlenila značné finanční prostředky na podporu a umožnila vytvořit zde skutečnou vzdělávací a kulturní oázu. Jako houby po dešti začaly nejen v Praze vznikat vzdělávací instituce, spolky, sdružení, nakladatelství, noviny a časopisy a Ukrajinci tady rozvinuli nesmírně bohatou činnost různého druhu a přispěli tak k tomu, že se Československo v meziválečném období stalo jednou z nejrozvinutějších zemí Evropy. Ukrajinci měli v plánu se usadit natrvalo, ale mnozí z nich museli utéct před tajnou sovětskou rozvědkou. V dobách socialismu byla Ukrajina vnímána jako součást „bratrského“ Sovětského svazu a Ukrajinci tak stáli v tomto období stranou pozornosti. To se však změnilo po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a po vzniku samostatné Ukrajiny, kdy k nám opět proudilo velké množství Ukrajinců.

Tentokrát se však nejednalo o politické emigranty, ale o emigranty ekonomické. V roce 2001 tak v Česku žilo přes 50 000 Ukrajinců a jejich počet každoročně narůstal, stejně jako se i proměňoval jejich důvod příchodu. V roce 2021 už žilo v Česku 183 000 Ukrajinců (a k tomu ještě 78 000 občanů ČR, kteří se stále hlásí k ukrajinské národnosti).  Již dávno neplatí, že Ukrajinci jsou pouze dělníci a uklízečky, ale najdeme mezi nimi také mnoho vědců, lékařů, právníků a podnikatelů, kteří jsou velkým přínosem pro českou ekonomiku a pro rozkvět Česka. Nemluví se o tom často, ale díky ukrajinské komunitě se také podařilo dobře zvládnout příchod takového počtu uprchlíků z Ukrajiny (přes 400 000 víz dočasné ochrany s platností do března 2023).

Integrace

Migranti z Ukrajiny netvoří uzavřené komunity a vzhledem k jazykové a kulturní blízkosti se mohou poměrně snadno integrovat do českého prostředí. Brání jim v tom zejména status cizinců z tzv. třetích zemí (mimo EU), který s sebou nese velkou nestabilitu pobytového oprávnění a nejistotu ohledně budoucnosti. Jsou však zároveň nejpočetnější skupinou cizinců, které je udělováno české občanství.

Jak se bude vyvíjet situace ukrajinských uprchlíků? Budou se ukrajinské ženy a děti spíše vracet domů? Nebo u nás zapustí kořeny? Přijedou za nimi i manželé a otcové? Nevíme. V tuto chvíli hostíme na českém území velkou část ukrajinských elit (přinejmenším těch ženských) a také budoucnost Ukrajiny, kterou tvoří děti a mládež. Mnohým se stýská a chtějí co nejrychleji domů. Jiným české prostředí vyhovuje a rádi by si tu vybudovali novou budoucnost. Už teď je ale zřejmé, že se ukrajinská komunita proměňuje a že v Česku sehraje mnohem významnější, kvalifikovanější a dynamičtější roli.