Příběhy ukrajinských uprchlic a uprchlíků
Alina:
„Už vím, že život neskončil“
Sbalila jsem jen doklady, trochu jídla a oblečení pro děti. Všude byl chaos. Ale věděli jsme, že musíme pryč - na Charkov padaly bomby a nad námi létala letadla. Děti plakaly. S bývalým manželem jsme vyrazili po ucpané dálnici. Dva dny jsme nespali a střídali jsme se v řízení. Na západní Ukrajině jsme přespali u příbuzných. Potom nás muž odvezl na hranice a rozloučil se s dětmi. Těžká chvíle. Hranici jsme přešli pěšky a na Slovensku už na nás čekali příbuzní.
Sestra žije již nějakou dobu v Brně. Pomohla nám zařídit víza a párkrát jsme u ní přespali, než jsme získali vlastní bydlení. První týden si vůbec nepamatuju. Byla jsem jako robot. Jenom jsem plakala a každou hodinu jsem se dívala na internet, co je nového. Pořád jsem to nemohla pochopit.
Mladší syn neměl nic na hraní. A každý den se ptal: “Mami, až se vrátíme domů, budou tam moje hračky?” Stýskalo se mu. Byla jsem vděčná, když nám dobrovolníci přinesli první hračky. Na cestě i po příjezdu nám pomohla spousta lidí.
Potom jsem si začala hledat práci. Jsem lékařka, pracovala jsem na univerzitě, ale v ČR nemůžu pracovat jako doktor, dokud nebudu mít plynnou češtinu a aprobaci. Vím, že to může trvat několik let. Zatím pracuji na administrativní pozici v jedné soukromé ordinaci. Každý den poslouchám pacienty a každý den se učím, jak funguje české zdravotnictví
Můj pracovní den začíná v půl sedmé. Vstávám v pět, abych mohla jít pěšky a měla aspoň trochu pohybu. Maminka vypravuje děti do školky a do školy, vaří oběd a vyzvedává je. Já se domů se vracím kolem páté hodiny a hned mi začíná online kurz češtiny. Končím až v noci. Děti někdy už spí. A když vstávám, tak ještě spí.
Ale vím, že život neskončil. Můj starší syn se těší do školy. A mladší syn už si má s čím hrát. Mám maminku, která mě moc podporuje. Učím se česky. Vydělávám peníze. Nemusím už každý den plakat.
Doplnění: Příběh Aliny se stále vyvíjí a ukazuje, jak může být začátek težký, i přes to, že máte skvělé vzdělání (lékařka, PhD.) a část Vaší rodiny (sestra) již žila v Česku před válkou. Snažíme se dál pomáhat.