Příběhy rodičů ukrajinských žáků

Jak se vám podařilo najít školu v Plzeňském kraji?
Školu pro dceru jsme vybrali ze seznamu doporučených škol v blízkosti našeho bydliště. Šli jsme k zápisu a škola nás přijala.

Jak bylo Vaše dítě přijato a zapojeno do výuky?
Třída mou dceru přijala velmi dobře a paní učitelka jí pomáhá a podporuje ji.

Jaká podpůrná opatření Vám pomohla (jazyková výuka, zvláštní asistenti pro ukrajinské žáky, psychologická pomoc…?)
Dceru nejvíc potěšilo, že v dějepisu a v češtině nedostává známky. Učitelka pro ni připravuje speciální testy, které odpovídají úrovni jejích znalostí. A na vysvědčení měla jen slovní hodnocení - pozitivní zpětnou vazbu.

Co se žákům daří, co se jim naopak nedaří?
Podle mě je pro ukrajinské školáky nejtěžší jazyková bariéra. Ta je znát jak v komunikaci se spolužáky, tak s učiteli. Určité rozdíly jsou i ve vzdělávacím systému a hodnocení školáků. Ty také způsobují potíže.

Jak se děti mají? Těší se do školy, nebo většina ukrajinských žáků zápasí z demotivací a nejistotou?
Domnívám se, že nejtěžší to mají ty děti, které se chtějí po skončení války vrátit domů a paralelně pokračují ve studiu online na ukrajinských školách. Tyto děti mají nejnižší motivaci ke studiu. Těm je třeba nabídnout sportovní, hudební či taneční aktivity, které je těší. Umožnit jim více odpočívat a trávit čas s rodinou.

Dovedou pedagogové pracovat s traumaty a PTSD některých dětí?
Myslím, že děti s posttraumatickou stresovou poruchou by měly navštěvovat psychologa a podřídit vzdělávací proces jeho doporučením. Pomoc pro tyto děti musí být společným dílem rodičů, učitelů a psychologa.

Jak probíhá komunikace rodičů se školou?
Přímá komunikace mezi učitelkou a námi, rodiči, je v našem případě minimální. Potřebné informace dostáváme hlavně e-mailem. Osobně se setkáváme jen na rodičovských schůzkách - tam s námi paní učitelka projednává veškeré připomínky, doporučení a organizační záležitosti.

Chybí Vám někdy větší podpora, informace (od školy, obce, státu)?
Pociťovala jsem nedostatek informací o organizaci vyučování. To, co se zdá všem českým rodičům samozřejmé, mě často překvapuje. Informace, které jsem potřebovala, jsem získala od přátel a známých, kteří již řadu let žijí v České republice. Na webu školy jsem je nenašla.

Chcete v českém školství setrvat, nebo plánujete návrat na Ukrajinu? Pokud návrat, tak za jakých podmínek?
Tato válka naučila všechny Ukrajince žít pro dnešek a neplánovat nic trvalého. Zatím děkujeme České republice za přijetí a za klidné dětství našich dětí. Největším snem nás všech je ale klid a mír v rodné zemi. Ten nám velmi chybí.

Jak se v Česku daří Vám jako rodičům? Našli jste vhodnou práci a bydlení?
Díky za tuto otázku! Protože mám ještě jednu šanci poděkovat České republice za vřelé přijetí a za poskytnutí dobré práce. Díky tomu, že můžu pracovat, se necítím tak bezmocná a sama. Mám skvělé kolegy, kteří mi pomáhají a podporují mě.
Bydlení se našlo díky doporučením našich přátel, hledání trvalo 2 měsíce.

Mají ukrajinské děti, které znáte, dost volného času a odpolední program?
Ve srovnání s ukrajinskými školáky mají české děti po škole mnohem více času. Když to vezmu podle své dcery, tak stihne všechny úkoly do české školy, výuku z ukrajinské školy a třikrát týdně taneční kroužek.
Stejně to vnímají i další ukrajinské matky, jejichž děti zde v Česku chodí do školy.