Příběhy rodičů ukrajinských žáků

Mgr. Lucie Sichingerová
– Koordinátorka vzdělávání cizinců. Masarykova ZŠ, Plzeň

  • Kolik je ve Vaší škole ukrajinských žáků?
    V Masarykově základní škole v Plzni je 88 ukrajinských žáků, z toho 36 se statutem dočasné ochrany. Tyto počty se mění, každý měsíc někdo odchází, častěji ale přichází. A máme také cizince jiných národností.

  • Jakým způsobem Vás kontaktovali rodiče, jak se zapsali?
    Bezprostředně po vypuknutí konfliktu nás kontaktovaly maminky, které do Plzně přišly za svými příbuznými či známými, kteří už v Plzni žili před válkou a měli či mají u nás ve škole své děti. Věděly tedy, že jsme vstřícní k přijímání cizinců a že s nimi umíme pracovat. Později, v červnu 2022, přišli k oficiálnímu zápisu další ukrajinští rodiče - většinou také na doporučení nebo ze spádové oblasti.

  • Jak se Vám daří zapojit ukrajinské žáky do výuky a trávení společného času ve škole?
    Máme dlouholeté zkušenosti se vzděláváním žáků s odlišným mateřským jazykem a pracujeme s velmi heterogenními třídami. Díky tomu se nám zapojování daří.
    Učivo zpočátku redukujeme, v naukových předmětech se věnujeme především slovní zásobě, velký důraz klademe na výuku češtiny jako cizího jazyka, upravujeme vzdělávací obsah (například místo druhého cizího jazyka do rozvrhu zařazujeme češtinu) a snažíme se cizince motivovat také tím, aby v každé hodině dokázali odvést nějakou práci a byli za ni pozitivně hodnoceni. Sledujeme také jejich zapojení v kolektivu, zpočátku mívají své patrony.
    S adaptací i výukou velmi pomáhají naše asistentky (a jeden asistent) pedagoga a také koordinátorka vzdělávání cizinců, která zároveň vyučuje češtinu jako cizí jazyk, ale také připravuje materiály k výuce, komunikuje s rodiči, spolupracuje s organizacemi mimo školu a podobně.

  • Měla Vaše škola předchozí zkušenost s inkluzí a podpůrnými opatřeními?
    Ano, bohaté a letité zkušenosti. Máme více než 100 dětí s nějakým stupněm podpůrných opatření, k tomu více než 100 žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ), při celkovém počtu zhruba 500 žáků. Máme zkušenosti se vzděláváním dětí s poruchami autistického spektra, tělesným postižením, psychiatrickou poruchou apod. V každé třídě působí asistent pedagoga, působí u nás na plný úvazek i velmi vytížená speciální pedagožka. Mnoho našich žáků je také sociálně znevýhodněných, z nepodnětného rodinného prostředí.

  • Jak probíhá komunikace s žáky a jejich rodiči?
    Při úvodní schůzce rodiny s vedením školy, třídním, asistentem pedagoga a metodikem vzdělávání si řekneme všechny důležité informace, pravidla komunikace a podobně. U bezproblémových žáků je pak komunikace standardní jako u českých žáků. Pokud je potřeba některé věci dojasnit, protože žák například nerespektuje daná pravidla chování či se odmítá přes veškerou pomoc a pochopení a podporu zapojovat do vzdělávání, svoláváme nové schůzky, a to i s tlumočníkem (měli jsme dvě schůzky pro skupinu ukrajinských rodičů), což se osvědčilo.

  • Cítíte dostatečnou podporu zřizovatele (obec/kraj) a státu?
    Protože cizince vzděláváme už dlouho, oceňujeme, že se v roce 2021 konečně objevila systémová podpora v podobě jazykové přípravy a jejího financování. Do té doby jsme hledali cesty pomocí rozvojových programů MŠMT či výzev EU - také to šlo, ale bylo nejisté, jak to půjde další školní rok. Pomáhá nám také Národní pedagogický institut, kde jsme zapojeni do lektorského týmu. Zřizovatel, plzeňský magistrát, nám také občas jednorázově pomáhá, například s jazykovými kurzy či nákupem učebnic a pomůcek.

  • Jak jsou na tom ostatní školy v kraji?
    Jak které. Ty, které cizince v minulých letech neodmítaly, situaci dobře zvládají. A to i přesto, že některé mají tak velké počty ukrajinských žáků, že učitelé začínají být mírně řečeno rozčarováni či vyčerpáni. A není se jim co divit. Rozložení žáků z Ukrajiny v kraji je totiž velmi nerovnoměrné.
    Pak jsou školy, které se historicky bránily (a i dál brání) přijímání žáků s odlišným mateřským jazykem. Ty byly v nevýhodné situaci, protože nebyly připravené, zkrátka s těmito dětmi tamní učitelé neumějí pracovat. Tyto školy, respektive jejich pedagogy, bych pak rozdělila na dvě skupiny: jedni nehodlají svůj přístup měnit a někam se posunout. Tedy učit všechny děti, které mají ve třídě. A druzí, a těch je myslím většina, vzali cizince ve své třídě jako výzvu, věnují se jim, pomáhají jim, navštěvují různé vzdělávací kurzy (NPI, META), kde zjišťují, jak cizince na českou školu adaptovat, jak je zapojovat do výuky, učit je česky apod.

  • Pomáhají Vám neziskové organizace? V čem?
    Pomáhají s doučováním dětí, s nákupem pomůcek, učebnic, a v současné době velmi oceňuji pomoc organizace Člověk v tísni, která vyslyšela naši prosbu a vyslala na naši školu ukrajinskou psycholožku, aby pomohla několika dětem, u kterých máme podezření na větší trauma.

  • Co byste v rámci svého kraje rádi změnili?
    Myslím, že školy, tedy hlavně učitelé, kteří mají ve třídách více cizinců a ještě dalších dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, by měli být finančně lépe oceněni. Ten rozdíl v práci jednotlivých pedagogů bývá markantní, přesto jsou tabulkově oceněni stejně. Učit třídu plnou chytrých dětí, které všechny rozumí česky, je něco zcela jiného než učit výrazně heterogenní kolektiv. Je to náročné na přípravu, na psychiku, na čas, který učitelé věnují dalšímu vzdělávání.
    Také bych byla ráda, kdyby teď nehrozilo omezení počtu asistentů pedagoga, protože ti jsou nesmírně užitečnými členy vzdělávacího týmu. I ti by si zasloužili více peněz a prestiže.

  • Máte ještě nějaká další doporučení nebo podněty?
    I když jednou skončí rusko-ukrajinský konflikt, cizinci do českých základních škol budou dále přibývat - ten trend tu byl už před válkou. Bylo by skvělé, kdyby na školách s větším počtem žáků s odlišným mateřským jazykem mohlo být tabulkové místo koordinátora vzdělávání cizinců a speciálního pedagoga, aby ředitelé škol nemuseli hledat nejistá a dočasná řešení pomocí šablon, grantů, systému jazykové přípravy apod.
    A mohly by začít vznikat učebnice pro cizince, ale nejen češtiny jako druhého jazyka (těch už je dostatek), ale nějaké zjednodušené verze učebnic zeměpisu, dějepisu apod. - určitě by je učitelé využili i pro české děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
    A pak (v podstatě nerozumím tomu, proč to stále není - nemůže to být nic tak těžkého) by měla existovat verze přijímacích zkoušek z Čj na SŠ pro cizince - koncipována jako test z výuky češtiny jako cizího jazyka. Současný test je koncipován vyloženě pro rodilé mluvčí (jsou tam dlouhé texty, mnoho synonym...), cizinci jsou tak velmi diskriminováni.