Příběhy rodičů ukrajinských žáků

Natalia Pihur
– uprchlice, psycholožka Člověka v tísni

  • Jak se vám podařilo najít školu v Plzeňském kraji?
    Pro nejmladší dceru byla škola hledána od měsíce dubna, poslat e-mailové dotazy na nejbližší školy. Odpovědělo nám pouze 15, jednali jsme s ředitelem a od září šla Eva do školy. 

    Starší dcera nemohla najít. Marii pomáhla jazyková výuka a skupinová práce školu mela až do 1. září, bylo to složité. Na doporučení přišli na gymnázium a po pohovoru ji vzali.

  • Jak bylo Vaše dítě přijato a zapojeno do výuky?
    Eva je jediná Ukrajinka ve třídě, díky učitelce byla adaptace poměrně rychlá, děti přijaly dobře, pomáhaly a podporovaly.

    Marie má ve třídě další holčičku Ukrajinku, vzájemně se podporují. Byly vytvořeny dobré podmínky pro výuku češtiny. Ale možná chtěla víc komunikovat se spolužáky.

  • Jaká podpůrná opatření Vám pomohla (jazyková výuka, zvláštní asistenti pro ukrajinské žáky, psychologická pomoc…?)
    Evě hodně pomohl adaptační tým, při výuce osobní přístup učitele (její trpělivost a takt), díky komunikaci s učitelkou jsem vysvětlila, jaké traumatické příznaky Eva má a ona to zohlednila v práci. Také díky psychologické a arteterapii. 

    Marii pomáhá jazyková výuka a skupinová práce, dívka, která jí rozuměla.

  • Co se žákům daří, co se jim naopak nedaří?
    Ale je ještě těžké se někdy rychle orientovat a ústně odpovědět.

  • Jak se děti mají? Těší se do školy, nebo většina ukrajinských žáků zápasí z demotivací a nejistotou?
    Dívky se ve školách cítí dobře, i když pro starší je někdy obtížnější motivovat.

  • Dovedou pedagogové pracovat s traumaty a PTSD některých dětí?
    Pro pedagogy, kteří pracují s traumatizovanými dětmi, je velmi důležitá empatie, empatie a trpělivost. Velmi často děti, které opustily bombardování těžce někdy historicky reagují na hlasité zvuky nebo naopak pohlaví Velmi pomalé, mají potíže se soustředit. Děti, které přijely z okupovaných míst, se bojí chyb, jsou tiché.

  • Jak probíhá komunikace rodičů se školou?
    Komunikace rodičů se školou probíhá především prostřednictvím e-mailové korespondence. S paní učitelkou si také občas osobně popovídáme, když k Evě zavítám na další hodiny z češtiny. Také na rodičovské besedě.

    Pokud jde o seniorku, měla schůzku s ředitelem a učiteli ohledně dalšího plánu její výuky.

  • Chybí Vám někdy větší podpora, informace (od školy, obce, státu)?
    Byly chvíle, kdy chyběly informace, které se týkaly fungování systému Szczaki, plateb a fungování jídelny, například registrace do školních kroužků nebo skupiny prodlouženého dne.

  • Chcete v českém školství setrvat, nebo plánujete návrat na Ukrajinu? Pokud návrat, tak za jakých podmínek?
    Mladší dcera má ráda českou školu. Návrat na Ukrajinu závisí na tom, kdy válka skončí. V našem městě, kde jsme žili, je velmi těžká humanitární situace, zejména s vodou, a není známo, jak se tato otázka vyřeší. Nejstarší dcera se chystá na univerzitu v Česku. 

  • Jak se v Česku daří Vám jako rodičům? Našli jste vhodnou práci a bydlení?
    Já jako matka mám zkušenosti, pokud jde o okruh komunikace, komunikace a motivace, existují určité zkušenosti a obtíže, pokud jde o budoucnost.

    Máme bydlení, pracuju v profesi.

  • Mají ukrajinské děti, které znáte, dost volného času a odpolední program?
    Bohužel mnoho dětí, které znám, nemá po obědě dostatek volného času, a to kvůli online studiu na Ukrajině. A také načítání předškolního tréninku.

    Jsem vám nesmírně vděčná za podporu. Ráda budu spolupracovat a pomáhat, jak budu moci. Shromažďujeme nyní informace od všech psychologů pracujících s ukrajinskými dětmi na traumatu.