Vietnamci vystoupili z izolace a budí obdiv svými profesními úspěchy i smyslem pro humor

Historie a statistiky

Podle údajů Českého statistického úřadu z loňského sčítání obyvatel žilo v ČR přes 54 tisíc lidí s vietnamským občanstvím. Přičteme-li k nim i vietnamskou národnostní menšinu, která již u nás zdomácněla, a příslušníky smíšených rodin, může velikost vietnamské komunity dosahovat až ke sto tisícům.

První Vietnamci k nám přišli už v roce 1956. Tehdy šlo o děti ze Severního Vietnamu postiženého válkou. O necelých dvacet let později, v roce 1973, požádal Vietnam Československo o možnost vzdělávání pro několik tisíc studentů, a tak se vietnamská komunita poprvé významně rozrostla. Další vlna Vietnamců pak následovala po sametové revoluci.

Starší generace přistěhovalců žily spíše uzavřeně a tvrdě pracovaly, převážně na tržnicích. Většina z nich si přijela do Česka vydělat a předpokládala, že se pak vrátí se domů. Mnozí proto žili v pocitu provizoria, což snižovalo jejich motivaci učit se česky nebo hlouběji poznávat ČR. Jen málokteří využili možnost vystoupit z izolace a přiblížit se běžnému životu většinové společnosti. Největší překážkou představovala většinou jazyková bariéra a s ní spojený nedostatek informací.

Integrace

První přistěhovalci z jihovýchodní Asie trávili naprostou většinu života v práci, o to víc ale dbali na to, aby se jejich potomci, většinou už narození v České republice, vzdělávali a aby se měli lépe. Takzvaná druhá generace žije dnes zcela jinak. Už proto, že čeština je pro ně rodný jazyk a mnozí dokonce ani nerozumí vietnamsky. Tato generace je i ve veřejném prostoru velmi výrazná a v posledních letech si vydobyla značnou prestiž a sympatie většinové společnosti. Přispěly k tomu jak jednotlivci, kterým se podařilo vybudovat kariéru v nejrůznějších oborech, tak image “banánových dětí” (navenek žlutých a uvnitř bílých), který si s notnou dávkou nadsázky a smyslu pro humor vytvořila nová generace. 

Etablovaná vietnamská komunita již také dokázala, že neváhá podat pomocnou ruku při nejrůznějších příležitostech - například během covidu nebo při požáru ve Hřensku: "Není nám lhostejné, co se děje kolem a nejsme lhostejní vůči svému druhému domovu - České republice. Přijali jste nás, dovolili jste nám tu pracovat, podnikat a žít. Čeští lékaři nás léčí, policie chrání a učitelé vzdělávají naše děti. Za to všechno moc děkujeme. (...) Tým #CzechViet #VietnamciPomáhají